Královéhradecko: Geneze projektu a Anatomie Tranzitní telefonní ústředny v Hradci Králové
Článek pojednává o první fázi realizace Tranzitní telefonní ústředny v Hradci Králové, které v únoru roku 1974 předcházelo vypracování Návrhu projektového úkolu. Právě díky tomuto dokumentu, který čtenáře zároveň informuje o plánování v období normalizace, nás podrobně seznamuje s klíčovými aspekty v projektu ústředny, která představuje nejkvalitnější dílo 70. let realizované na území města. Pozornost je v něm zaměřena na urbanistickou koncepci včetně architektonického řešení, materiálovou skladbu, konstrukce a technologické vybavení, kromě telekomunikačního zařízení, které nebylo součástí Návrhu projektového úkolu.
Automatické a tranzitní telefonní ústředny představovaly expertně navrhované stavby, které měl na starosti Státní projektový ústav Spojprojekt. A právě do jeho pražské centrály přestoupil z Vojenského projektového ústavu roku 1974 tým architektů, které profesně svedla dohromady práce na komplexu známém jako Transgas. Ivo Loos a Jindřich Malátek, kteří soutěž v roce 1966 vyhráli, a spolu s nimi Jiří Eisenreich a Václav Aulický, totiž v telekomunikačních stavbách spatřovali příslib svobodné tvůrčí práce. A poněvadž telefonní ústřednu považovali za novodobý civilizační kostel, nespokojili se s běžnou architekturou odvozenou od administrativních či průmyslových staveb a začali hledat nový jazyk signifikantní spojovým budovám. Vše, co se tým díky odvaze a chuti experimentovat (mnohdy za pochodu) během několika let naučil, pak dokonale zúročil v nekonvenčním a po všech stránkách unikátním souboru tranzitní telefonní ústředny v Hradci Králové. Navrženou podobu by však komplex sotva získal bez spolupráce se špičkovými statiky Jiřím Kozákem a Jurajem Izákem. Pojednání se tudíž zaměřuje hlavně na anatomii telefonní ústředny v čele s prostorovou ocelovou konstrukcí, jejíž výpočet byl proveden na britském počítači ICL‑4–50.